Rukavičkářské závody v Dobříši, pod které byl historicky začleněn i provoz v Abertamech na Karlovarsku, prošly v posledních dvou dekádách dramatickým vývojem. Doby, kdy závod vyráběl miliony kusů rukavic ročně, jsou nenávratně pryč. A ještě před několika lety to vypadalo, že o tradiční rukavičkářství nemá v Česku nikdo zájem. Dobříšský závod žil převážně z exportu a zahraniční vlastníci zásobovali zdejší kvalitní produkcí vyspělé zahraniční trhy. I když šít tu bylo levné a rukavice byly v západních zemích velmi žádané, vlastníci postupně přesouvali výrobu i stroje do zemí, kde jsou náklady na pracovní sílu ještě nižší. „Chvíli to vypadalo, že všichni budou nosit jen rukavice z asijských továren. Koupíte je za 200 korun, a naše stály jednou tolik. V poslední době však vidím, že se opět dostávající do módy kvalitní a dražší rukavice, což souvisí zřejmě s tím, že se spotřebitelé v minulosti několikrát spálili se špatnými výrobky,“ vysvětluje Ludmila Osičková.

Jednou z klíčových vlastností kvalitních kožených rukavic je přizpůsobivost tvaru ruky. Jestliže se při natažení na ruku nepřizpůsobí „jako druhá kůže ruky“, pak to bývá znamení toho, že kůže byla neodborně zpracována a následně střižena, nebo byl použit levný, a tedy nevhodný materiál. „Když si rukavice natáhnete, hned cítíte, že to není ideální. Šetřit se v tomto případě opravdu nevyplatí,“ podotýká lektorka Ludmila Osičková s tím, že velmi záleží na vypracování materiálu i způsobu, jak se následně rozměřuje. Podstatné je také to, pro jaký trh

se rukavice šijí – například Francouzi mají prsty delší a štíhlejší než Němci nebo Češi.

V současnosti chtějí zákazníci více produkty s určitým příběhem, kvalitním návrhem či pro speciální účely. Vrací se tedy poptávka po pánských i dámských rukavicích klasického střihu z perfektně vybrané a připravené kůže, do módy se opět dostávající rukavice pro řízení vozu, hraní golfu či jezdecké rukavice. Na trhu jsou k dispozici nejrůznější barvy, stále však přetrvává dominance klasické černé a hnědé. „V souvislosti s barvami hodně záleží na spolupráci s koželuhem, který musí být schopen zafixovat barvu tak, aby ani při navlhnutí rukavice nedocházelo k pouštění barvy,“ podotýká Ludmila Osičková, která má ve svém šatníku více než dvacet párů. Příprava rukavice je komplexní činnost a zahrnuje množství kroků. Pokud všechny provádí skutečný profesionál, správně ušitá rukavice z vybraného materiálu může svému uživateli dělat radost až dvacet let. A vzhledem k tomu, že kůže je přírodní materiál, jenž se vyvíjí, po čase získají rukavice zcela unikátní patinu.

S rostoucí životní úrovní obyvatel, specifickými zájmy i touhou se odlišit od mainstreamové konfekce poptávka po ručně vyráběných rukavicích nadále roste. A s tím i pravděpodobnost, že Dobříš zůstane na evropské mapě rukavičkářského řemesla.